Vzpomínky
Požár mlýna a pily u Hemalových v roce 1941
Vzpomíná rodina Hemalova
V noci z 27. na 28. ledna roku 1941 vypukl ve mlýně nezvladatelný požár. Brzy se ničivý živel přenesl i na budovu pilnice. I když byl včas zpozorován, nebylo možné mu čelit. Místní hasiči se dostavili ve velmi krátké době, ale jejich zásah nebyl, přes všechnu snahu a obětavost, tak účinný, jak si všichni přáli. Proti snaze a odhodlání lidí se postavila příroda. Teploměr v té době ukazoval dvacet osm stupňů mrazu a voda v hadicích a ve stříkačce zamrzala. Přes pomoc hasičských sborů z okolních obcí se nepodařilo oheň zvládnout a došlo k velkým materiálním škodám. Naštěstí nedošlo, přes velmi nepříznivé podmínky, k žádné újmě na zdraví. Žárem explodující střešní krytina a moučný prach se rozletovaly do okolí a přenášeli tak oheň do okolí. Lidé, kteří přímo nepomáhali hasit požár mlýna a pily, stáli na střechách a polévali místa, kam dopadaly jiskry. Mlýn i pila shořely úplně a ještě bylo částečně poškozeno obytné stavení.
Požár kravína JZD v Újezdě v roce 1966
Vzpomínají Miroslav Matoušek, Jan Vrba a Milan Dobrovolný
Na počátku října roku 1966 se jako každoročně pořádala tradiční pouť na Františka. Po nedělní zábavě se však Újezd probudil do vpravdě ohnivého rána. Kolem šesté hodiny ráno byl zpozorován požár kravína ve středisku JZD. Po ohlášení se k ohni sjížděli požárníci ze všech okolních obcí. Požár postupoval velice rychle půdním prostorem, který byl, jak to tehdy bývalo, plný sena a píce pro dobytek. Velkým štěstím bylo, že šlo o celkem moderní stavbu a strop byl postaven z betonových překladů. Nedošlo tedy k jeho prohoření a zřícení. Panika se šířila mezi dobytkem a bylo nutno přistoupit k jeho vyvádění do volného prostoru. Nejdříve byly vyvedeny všechny dojnice, od vyvádění rozrušených býků se v zájmu zdraví přítomných upustilo. Nehrozilo totiž zřícení stropu a požár v jejich místech na jejich ustájením se podařilo brzy dostat pod kontrolu a zlikvidovat. Velkou výhodou pro požární zásah bylo i to, že necelých sto metrů od kravína je rybník, tedy vydatný zdroj vody. Během pondělního odpoledne byl požár zlikvidován zcela a mohlo se přistoupit k sanačním pracem. Největší práce byla s odvozem ohořelého materiálu. Při tom poskytli velkou pomoc vojáci pod vedením kapitána Šumpicha. Společnými silami bylo požářiště velmi brzy uklizeno. Přes velký rozsah požáru a nebezpečí znásobeného volně pobíhajícím dobytkem nedošlo k žádnému vážnějšímu zranění.
Jak jsme jeli pro Kačenu v roce 1973
Vzpomínají Zdeněk Matoušek a Stanislav Svoboda
V dubnu roku 1973 se vydala sestava členů sboru Zdeněk Matoušek jako řidič osobního auta, předseda Vlastimil Tesař, Stanislav Svoboda jako řidič a Stanislav Duda, tajemník MNV, na Slovensko do vojenských opraven v Nitře. Tady měli vyzvednout ojeté vojenské vozidlo, skříňovou Tatru T-805, která měla sloužit pro potřeby újezdských hasičů jako požární vozidlo. Po delším čekání na nádvoří se přikodrcal jeden ze zaměstnanců s vrakem auta, na který se nedalo dívat, natož s ním odjet za řeku Moravu. Po vytažení lahve slivovice již výše zmíněná osoba zmizela a za chvíli bylo přistaveno auto jiné, které se nedalo k tomu prvnímu ani přirovnat. Na zpáteční cestu usedl k volantu Stanislav Svoboda. Vraceli jsme se přes Bratislavu, kde byla zastávka k prohlídce města. K večeru jsme se šťastně vrátili domů. A Kačena sloužila do roku 1995, byť již skoro padesátiletá.
Jak se stavěla požární nádrž
Vzpomínají a Miroslav Matoušek a Zdeněk Matoušek
V sedmdesátých letech stará požární nádrž naproti škole dožívala. Byla do značné míry zanesena a stala se tak místem, které hyzdilo prostředí okolo školy. Tehdejší MNV proto rozhodl tuto nádrž vypustit, na jejím místě vybudovat park a protipožární nádrž vybudovat novou. Po zvážení situace bylo rozhodnuto vybudovat nádrž krytou v místě nad kapličkou, kde po zbourání domu č. 27 a 56 vznikla vlastně nová náves. Po nezbytných administrativních přípravách a zajištění peněz bylo v roce 1974 započato se stavbou. Tak jako všechny akce v tehdejší době, probíhala i tato v akci Z. Na její realizaci přispěla Česká pojišťovna částkou 20 000 Kčs, zbytek byl hrazen z prostředků MNV. Brzy po zahájení výkopových prací se ukázalo, že práce bude velmi složitá. V hloubce asi jeden metr se objevila litá skála. A to nás čekala hloubka tři metry při průměru pět a půl metru. Obětavost a nadšení hasičů se však vyrovnaly i s touto těžkostí. Na staveništi jsme zhotovili jakýsi mostový jeřáb, na jehož postavení jsme použili čtyři vyřazené telefonní sloupy a osm metrů dlouhou železnou traverzu, po které se pohyboval vrátek. Toto zařízení bylo vlastně naším vynálezem a stalo se neocenitelným pomocníkem vozíků naložených vydolovaným kamenem. Pří výkopu bychom se neobešli bez kompresoru a sbíječky, stejně ale bylo v několika případech nutno skálu narušit za pomoci výbušnin. A že šlo o dost silné dávky, o tom svědčí i to, že při jednom výbuchu došlo dokonce i k ohnutí oné silné ocelové traverzy. Naštěstí pro nás jen v takovém rozsahu, že naše neocenitelné zařízení mohlo sloužit i dále, až do konce stavby. Dalším problémem byl silný pramen vody, na který jsme narazili i dna. Byl tak silný, že než stačilo zabetonované dno pořádně zatvrdnout, začalo se zvedat tak, že jsme museli chtě nechtě nádrž napustit předčasně, abychom předešli provalení dna. Na tomto místě by bylo nespravedlivé nevzpomenout na ty, kteří se nejvíce zasloužili o zdar této stavby. Projekt byl díkem pana Stanislava Dudy, tahounem výkopových prací byl tehdejší horník pan Jaroslav Balák, tesařské práce prováděl pan Ladislav Kroutil, náročné zednické práce pan Antonín Tesař. Nejvíce brigádnických hodin (230) tehdy odpracoval Jan Vrba. Místní národní výbor ocenil práci hasičů alespoň tím, že sboru koupil dvanáct vycházkových stejnokrojů.
Pomoc postiženým tornádem v roce 2021
Vzpomíná Lukáš Malý